Markéta Danišová z Celiaci celiakům: “Uvědomění, že jsme si schopni pomáhat, je pro mě nejvíc.”

Letošní ničivé povodně bohužel smutně promluvily do životů mnoha našich spoluobčanů. Mezi těmi, jichž se katastrofa týkala a týká, jsou i celiaci. Pro ně je situace ještě o něco komplikovanější, neboť se při řešení této náročné životní události musejí navíc ohlížet i na svá stravovací omezení a kvalitně a pořádně se najíst tak pro ně může být za současných okolností oříšek.

Proto paní Markéta Danišová přišla s iniciativou nazvanou Celiaci celiakům. V rámci ní propojuje celiaky ze zaplavených oblastí s těmi, kteří jsou ochotni jim pomáhat. My vám s Markétou nyní přinášíme rozhovor, kde mluví o tom, co jí k tomu pomoc zorganizovat vedlo i jak přesně celý projekt funguje.

V souvislosti s letošními ničivými povodněmi jste přišla s iniciativou Celiaci celiakům. Kdy vás napadlo že chcete pomáhat? 

Protože jsem z Beskyd, povodně se mě dotýkaly, a to jak oblastně, tak i tím, že my sami máme za domem potok. U nás se ta hrozba nakonec díky bohu nenaplnila, ale o to více mě to vedlo k potřebě místně pomoci.

Jak se zrodila myšlenka celého projektu?

Sama mám dceru, která je celiak, a proto vím, že stravování je komplikované i za normálních okolností – musí se řešit nejen to, zda jídlo neobsahuje daný alergen, ale i způsob jeho přípravy, tedy možná kontaminace lepkovými surovinami. Problematické jsou kvůli tomu i návštěvy restaurací a dalších gastrozařízení, kdy je personál buď neochotný, anebo ochotný, ale neinformovaný. Stalo se nám například, že nám na bezlepkový chléb položili lepkový, což je pro celiaka problém. Tento problém však řeší v Bez lepku po Česku, a to díky sociální inovaci, kde vznikl nový nástroj pro gastrozařízení takzvaný Gastromanuál. Ten je volně k stažení a je jakousi berličkou a vodítkem, jak do restaurace, bistra či kavárny bezpečně zařadit i jiné potraviny, tak aby se najedl každý bez omezení a sociálního vyloučení. 

Uvědomovala jsem si tedy, že pokud přijde pomoc od potravinových bank v podobě řízků a obložených baget, tak z toho se celiak jednoduše nenají. Z dalších potravin jakými jsou jogurty nebo gumové medvídky se pak lidské tělo řádně nevyživí. Úplně prvotně mě tak napadlo, že uvařím pro nějakého celiaka, který má zatopenou kuchyň, a jídlo mu odvezu do místa bydliště, aby jej měl teplé a mohl kvalitně fungovat.

Nakonec nepomáháte jen Vy, ale i další lidé. Čím to, že se projekt takto rozrostl?

Inspirovala mě Eva Máchová, která peče domácí bezlepkový chléb a rozváží jej na kole po Opavě. Došlo mi, že pomoc nemusí být jen ve smyslu jednotlivec jednotlivci, ale že se můžeme spojit a vytvořit iniciativu, v níž budou na jedné straně dobrovolníci ochotní jakýmkoli způsobem usnadnit celiakům stravování, a na straně druhé lidé, kteří by pomoc potřebovali. Během pár hodin jsem proto vymyslela systém, který umožňuje propojit obě strany a rychle pomoc dostat tam, kde je třeba.

Nejen Eva je ale člověkem, kterému bych tímto ráda poděkovala. Obrovské poděkování patří každému jednomu, kdo byl ochoten okamžitě pomoci, a také každému jednomu, kdo příspěvek s informacemi o projektu sdílel. Já jsem nakonec pouze ten, přes koho to protéká, ale ta iniciativa žije díky ochotě lidí pomáhat, díky ochotě každé jednotlivé ženy (mezi dobrovolníky máme aktuálně pouze dámy).

Jakým způsobem se lze do projektu zapojit, když chce někdo pomoci? A jak naopak mohou požádat o pomoc ti, kteří by ji potřebovali?

Mám vlastní web, na němž jsem si vytvořila stránku, kam jsem umístila dva formuláře. První je pro dobrovolníky nabízející pomoc, druhý pro ty, kteří pomoc potřebují. Pokud přijde poptávka pomoci, já v rámci skupiny na WhatsAppu dobrovolnice zkontaktuji a pomoc přerozdělím. Každému, kdo si o pomoc řekne, následně individuálně volám a zjišťuji jeho aktuální potřeby, abych dokázala pomoc zkoordinovat co nejefektivněji.

Lze se případně zapojit i jinak, než darováním potravin?

Určitě. Měla jsem mezi dobrovolnicemi paní, která dle potřeb a požadavků obdarované nakoupila na Rohlíku.cz, jenž už do oblasti zavážel. Je absolutně jasné, že pokud je někdo v zatopeném bytě, těžko bude brouzdat v nabídce eshopů a hledat, co by si tak asi dal. I tato forma pomoci je tedy možná.

Povodně v posledních týdnech zásadním způsobem ovlivnily naše životy. Obyvatelé zaplavených oblastí se nezřídka ocitli v situaci, kdy se musí spoléhat na pomoc druhých, a to bohužel často i včetně nasycení základních potřeb, jakými jsou například jídlo a pití.

,,Zdravý člověk si možná neumí představit, jak velký problém v takovém případě nastává pro lidi se stravovacím omezením“.

Přiblížíte nám, v čem je tato situace pro celiaky, diabetiky a další skupiny lidí s dietním omezením ještě o něco těžší než pro zdravé lidi?

Jsem přesvědčená o tom, že ve chvíli, kdy se dostáváme do velkého psychického a fyzického vypětí, které s sebou povodně nesou, potřebujeme se kvalitně vyživit, abychom byli schopni fungovat. Pokud totiž nemáme vyživené tělo, nejsme schopni mít fyzický a emoční výkon takový, abychom povodně zvládli.

I celiak se potřebuje vyživit stejně jako zdravý člověk, a, jak už jsem říkala, z guláše, řízku s chlebem, obložené bagety se nenají. Díky bohu za potravinové banky, ale v tom objemu, který musí obstarat, logicky nejsou vždy schopné myslet na tuhle úzkou skupinu lidí a zajistit jim kvalitní stravu. Řadě lidí se navíc v kombinaci s celiakií projevují i jiné potravinové intolerance. Měli jsme například paní s cukrovkou, která zároveň nemohla ani potraviny z deproteinovaného pšeničného škrobu. Ta prakticky neměla šanci se kvalitně najíst dle svých dietních omezení. 

Komplikované to tedy je hlavně z hlediska kvality stravování. Jasně, že si mohu dát gumové medvídky, čokoládu, ale nevyžiju z toho dlouhodobě.

Jak si má počínat běžný člověk, který se nikdy nesetkal s nikým se stravovacím omezením, rád by nyní pomohl, ale není si jistý, jaké konkrétní potraviny jsou vhodné? Je možné se s vámi nějakým způsobem poradit, ať už skrze váš webový formulář, nebo následně WhatsAppem?

Samozřejmě si lze najít dostupné materiály na internetu, ale za sebe si myslím, že důležité je hlavně spojit se s tím konkrétním člověkem. Měli jsme paní s tak specifickými stravovacími omezeními, že by si s běžnými bezlepkovými výrobky nevystačila. Je proto vždy vhodné poradit se s obdarovaným a zjistit, co by potřeboval, co by mu pomohlo. Vždy, když jsem lidem volala, říkala jsem jim: Představte si, že procházíme obchodem, a říkejte mi, co chcete.

Plánujete projekt přetavit v něco dlouhodobějšího?

Tahle myšlenka měla velmi překotný porod. V pátek ráno jsem byla přesvědčená o tom, že budu pomáhat sama, a v pátek večer jsem věděla,  že nás může pomáhat víc. Jsem přesvědčená, že si to může sáhnout někam výš, ale v současné chvíli mi stačí myšlenka, že tam ten prostor je a že jako koncept je to uchopitelné a velmi rychle zreplikovatelné pro jakoukoli úzkou skupinu na jakoukoli situaci, která se bude dít na jakémkoli území. 

Chtěla bych ještě jednou vyzdvihnout ochotu každého jednoho člověka jít pomoct a ochotu každého, kdo byl schopen okamžitě zareagovat. To je pro mě nejvíc, to uvědomění si, že jsme pořád lidi, co jsme schopní si pomoct.

Je pomoc aktuální i v současné chvíli, kdy už povodně opadly?

Pomoc je pořád k dispozici. Vzpomínám na příspěvek Petra Fejka, toho času ředitele Zoo Praha, který psal, že když se po povodních udělalo krásné počasí, zájem lidí opadl a svět se vrátil do normálu, až tehdy si uvědomíte, co se vám stalo. Vychází mi z toho, že pro lidi kolem to skončilo, ale ti zasažení v tom žijí dál. A i o tom ta pomoc je a má být, že sice opadla voda, ale i po tom týdnu pořád potřebujete jíst.