Ani v měsíci lednu jsme nepřišli o naše pravidelné setkání, opět na našem oblíbeném místě, tedy v pardubické jídelně Pohanka. Jak pokračuje plnění novoročních předsevzetí? A co nás čeká a nemine? Tentokrát jsme se spojili s Adél, která nám prozradila, na čem zrovna projektový tým a svépomocná skupina pracují. Těšit se můžete i na její medailonek s tipy nejen ze světa gastro prostředí, ale i cestování nebo relaxace.
Lednového setkání se nás vinou bacilů sešlo méně, než je obvyklé. Probíraly se témata ohledně osvěty směrem k gastro podnikům, ale také spolupráce s hudebním festivalem ROCK FOR PEOPLE, kterou jsme zmiňovali již minulý měsíc. Návštěvníkům je všeobecně zakázáno na jakýkoliv festival vnášet vlastní potraviny a pití, což je problémem pro celiaky, protože bezlepkový sortiment je v areálu festivalu většinou omezen nebo není žádný a často nejsou dodržovány správné postupy zacházení s potravinami. Právě z těchto důvodů nás festival ROCK FOR PEOPLE oslovil s prosbou v tomto směru začít jednat a změnit stav k lepšímu. V červnu tak společně spouštíme pilotní projekt.
A jak probíhá plnění předsevzetí z minulého setkání? Jak Adél přiznává, ona sama si předsevzetí nedává, ale pro tento rok udělala výjimku. Na předsevzetích a cílech projektu se začalo bez otálení pracovat a členky skupiny začaly postupně dávat dohromady společnou gastro brožuru, takový rychlý manuál pro gastro podniky. Koordinátorka projektu Renata Kašparová nám předlohu poslala k zamyšlení a našim úkolem bylo z ní vytáhnout vše, co považujeme za důležité z pohledu života s celiakií a z pohledu osvěty pro gastro podniky a jejich edukaci v bezlepkové kuchyni. Také se probrala témata “jak na celiakii reaguje naše okolí?” a “jak se náš život změnil po celiakii?”. Tentokrát Adél menší účast uvítala: “Musím přiznat, že jsem introvert a mám ráda svůj klid, a čím méně nás na setkání je, tím je to pro mě komfortnější. Kolikrát se svěřím i s věcmi, které bych neřekla ani tomu nejbližšímu člověku.” Zároveň si vždy ráda poslechne příběhy ostatních a inspiruje se od nich. “Často si uvědomím, že v tom nejsem sama, a to mi nejvíce pomáhá.”
Také byla řeč o Celiak Food Festivalu, který se uskuteční v březnu. I s námi se tam můžete potkat.
Adél se o projektu Bez lepku po Česku dozvěděla jako většina, a to skrze sociální sítě. Na Facebooku narazila na příspěvek a natolik ji zaujal, že si okamžitě začala hledat informace – o jaký projekt se jedná, jaké jsou jeho cíle a pro koho je určen. V tu dobu jí celiakie byla diagnostikována cca půl roku zpátky, proto neváhala a do projektu se hned přihlásila. “Hledali se primárně nadšenci z Pardubického kraje, a i přestože pocházím z Ústí nad Labem, přihlásila jsem se,” přijala dojíždění jako velkou výzvu a nyní tuto dlouhou cestu vlakem (zhruba dvě a půl hodiny) tráví čtením knih.
Tento projekt je pro ni i příležitostí k poznání nových lidí, nových příběhů a nových míst ve městě Pardubice. “A hlavně jsem se toužila dozvědět více o celiakii a všem, co je s ní spojeno,” vyzdvihla svou hlavní motivaci.
Po pár dnech od přihlášení se jí ozvala koordinátorka projektu Renata Kašparová a spolupráce byla na světě. Adél nezbylo nic jiného než natěšeně čekat na informační e-mail ohledně prvního setkání. Po tom, co jí v září přišel a byla seznámena s místem a časem prvního setkání, stačilo jen koupit si lístek na vlak a zúčastnit se: “Potvrdila jsem svoji účast a už nebylo cesty zpět!”
Co jí svépomocná skupina dává? I přes všechny nepříjemnosti, které se během cesty občas sejdou, se Adél na každé setkání moc těší. “Pokaždé pozitivní nálada. Vím, že si vždy můžu říci o pomoc nebo radu, když si zrovna s něčím lámu hlavu, a můžu se s čímkoliv svěřit, aniž by mě někdo soudil,” pochvaluje si skvělou partu, ve které se drží pozitivní nálada, a každé setkání bere jako formu terapie. “Mám ty naše setkání nesmírně ráda, protože si tam převážně chodím odpočinout, vypustit veškeré trable a starosti a zrelaxovat.” Každé setkání probíhá trochu jinak, diskutuje se na jiná témata, někdy se připojí nějaký host. Během povídání si pochutnáváme na dobrotách, které si navzájem připravíme. “Vždy si s sebou vezmu krabičku, abych si mohla vzít něco k snědku na doma,” přiznává, že ani ona dobrotám nemůže odolat a ráda si kousek odveze domů na později.
A jak to bude v budoucnu? “O tom jsem nikdy nepřemýšlela, ale věřím, že tohle je teprve začátek,” netroufne si Adél předvídat, ale naznačuje, že má skupina spoustu plánů. Uvidíme, kam povedou další kroky a kam až projekt poroste. Možná už příští měsíc se dozvíme o nějakých dalších novinkách a projekt bude o krok, nebo dokonce o skok dále.
Autorky článku: Adéla Machovčiaková, Markéta Šorfová.
